Polyetylenová parozábrana

Parotěsná zábrana (nebo parotěsná zábrana) je jakýkoli materiál používaný pro izolaci proti vlhkosti, typicky plastová nebo fóliová fólie, která odolává difúzi vlhkosti stěnami, podlahami, stropy nebo střešními sestavami budov, aby se zabránilo intersticiální kondenzaci a balení. Technicky je mnoho z těchto materiálů pouze parobrzdy, protože mají různé stupně propustnosti.

Materiály mají rychlost přenosu par vlhkosti (MVTR), která je stanovena standardními zkušebními metodami. Jedna běžná sada jednotek je g/m²·den nebo g/100in²·den. Propustnost lze uvádět v perm, což je míra rychlosti přenosu vodní páry materiálem (1,0 US perm = 1,0 zrna/čtvereční stopa·hodina·palec rtuti ≈ 57 SI perm = 57 ng/s·m2·Pa ). Americké stavební předpisy klasifikovaly parotěsné retardéry jako mající propustnost vodní páry 1 perm nebo méně, když byly testovány v souladu s vysoušedlem ASTM E96 nebo metodou suchého pohárku.[1] Materiály zpomalující páry jsou obecně rozděleny do kategorií:

Nepropustné (≤ 1 US perm nebo ≤ 57 SI perm) – jako je kraftový papír s asfaltovým podkladem, elastomerní nátěr, parotěsná barva, olejové barvy, vinylové obklady stěn, extrudovaný polystyren, překližka, OSB;

Semipermeabilní (1-10 US perm nebo 57-570 SI perm) – jako je expandovaný polystyren bez povrchové úpravy, isokyanurát s vlákny, stavební papíry impregnované těžkým asfaltem, některé barvy na bázi latexu);

Propustné (>10 US perm nebo >570 SI perm) – jako je nenatřená sádrokartonová deska a omítka, neomítaná izolace ze skelných vláken, celulózová izolace, nenatřený štuk, cementové opláštění, spunbond polyolefin nebo některé vnější vzduchové bariérové ​​fólie na bázi polymerů.